तस्मात्प्रणम्य प्रणिधाय कायं प्रसादये त्वामहमीशमीढ्यम् ।
पितेव पुत्रस्य सखेव सख्युः प्रियः प्रियास्यार्हसि देव सोढुम् ॥
११-४६ ॥
tasmātpraṇamya praṇidhāya kāyaṃ prasādaye tvāmahamīśamīḍhyam |
piteva putrasya sakheva sakhyuḥ priyaḥ priyāsyārhasi deva soḍhum ||
11-46 ||
కావున శరీరమును వంచి ప్రణమిల్లి, పూజ్యుడవైన ఈశుడవైన నిన్ను ప్రసన్నుని చేయుచున్నాను; ఓ దేవా, తండ్రి కొడుకును, మిత్రుడు మిత్రుని, ప్రియుడు ప్రియురాలిని సహించునట్లు నన్ను సహింపదగుదువు.