समन्तादापीनस्तनजघनधृग्यौवनवती-
रतासक्तो नक्तं यदि जपति भक्तस्तव मनुम् ।
विवासास्त्वां ध्यायन् गलितचिकुरस्तस्य वशगाः
समस्ताः सिद्धौघा भुवि चिरतरं जीवति कविः ॥१०॥
samantād āpīna-stana-jaghana-dhṛg-yauvanavatī-|
ratāsakto naktaṃ yadi japati bhaktas tava manum |
vivāsās tvāṃ dhyāyan galita-cikuras tasya vaśa-gāḥ |
samastāḥ siddhaughā bhuvi cirataraṃ jīvati kaviḥ ||10||
śikhariṇī
ਜੇ ਤੇਰਾ ਭਗਤ ਰਾਤ ਨੂੰ, ਨੰਗਾ, ਖੁੱਲ੍ਹੇ ਕੇਸਾਂ ਨਾਲ, ਤੇਰਾ ਧਿਆਨ ਕਰਦਾ ਹੋਇਆ, ਚੋਹੀਂ ਪਾਸੀਂ ਪੁਸ਼ਟ-ਸਤਨੀ ਅਤੇ ਪੁਸ਼ਟ-ਜਘਨ ਵਾਲੀਆਂ ਯੁਵਤੀਆਂ ਨਾਲ ਰਤੀ-ਆਸਕਤ ਹੋ ਕੇ ਤੇਰਾ ਮੰਤ੍ਰ ਜਪਦਾ ਹੈ — ਤਾਂ ਸਾਰੇ ਸਿੱਧੀਆਂ ਦੇ ਸਮੂਹ ਉਸਦੇ ਵੱਸ ਵਿੱਚ ਹੋ ਜਾਂਦੇ ਹਨ, ਅਤੇ ਉਹ ਕਵੀ ਬਣ ਕੇ ਚਿਰਕਾਲ ਤੱਕ ਧਰਤੀ ਉੱਤੇ ਜੀਉਂਦਾ ਹੈ।