समन्तादापीनस्तनजघनधृग्यौवनवती-
रतासक्तो नक्तं यदि जपति भक्तस्तव मनुम् ।
विवासास्त्वां ध्यायन् गलितचिकुरस्तस्य वशगाः
समस्ताः सिद्धौघा भुवि चिरतरं जीवति कविः ॥१०॥
samantād āpīna-stana-jaghana-dhṛg-yauvanavatī-|
ratāsakto naktaṃ yadi japati bhaktas tava manum |
vivāsās tvāṃ dhyāyan galita-cikuras tasya vaśa-gāḥ |
samastāḥ siddhaughā bhuvi cirataraṃ jīvati kaviḥ ||10||
śikhariṇī
જો રાત્રે, વસ્ત્રરહિત, વિખરાયેલા કેશે, ચારે બાજુથી ભરપૂર સ્તન અને જઘનવાળી યુવતીઓ સાથે રત રહીને પણ, તારું ધ્યાન કરતો ભક્ત તારો મંત્ર જપે — તો સમસ્ત સિદ્ધિ-સમૂહ તેને વશ થાય છે, અને તે પૃથ્વી પર ચિરકાળ સુધી કવિ રૂપે જીવે છે.