समन्तादापीनस्तनजघनधृग्यौवनवती-
रतासक्तो नक्तं यदि जपति भक्तस्तव मनुम् ।
विवासास्त्वां ध्यायन् गलितचिकुरस्तस्य वशगाः
समस्ताः सिद्धौघा भुवि चिरतरं जीवति कविः ॥१०॥
samantād āpīna-stana-jaghana-dhṛg-yauvanavatī-|
ratāsakto naktaṃ yadi japati bhaktas tava manum |
vivāsās tvāṃ dhyāyan galita-cikuras tasya vaśa-gāḥ |
samastāḥ siddhaughā bhuvi cirataraṃ jīvati kaviḥ ||10||
śikhariṇī
যদি ভক্তই ৰাতি, নগ্ন হৈ, কেশ মুকলি কৰি, তোমাক ধ্যান কৰি, পূৰ্ণ-স্তনা আৰু পৃথুল-জঘনা যুৱতীসকলৰ আলিঙ্গনত আসক্ত হৈও তোমাৰ মন্ত্ৰ জপ কৰে — তেন্তে সকলো সিদ্ধি তেওঁৰ বশীভূত হয়, আৰু তেওঁ পৃথিৱীত দীৰ্ঘকাল কবি হৈ জীয়াই থাকে।