समन्तादापीनस्तनजघनधृग्यौवनवती-
रतासक्तो नक्तं यदि जपति भक्तस्तव मनुम् ।
विवासास्त्वां ध्यायन् गलितचिकुरस्तस्य वशगाः
समस्ताः सिद्धौघा भुवि चिरतरं जीवति कविः ॥१०॥
samantād āpīna-stana-jaghana-dhṛg-yauvanavatī-|
ratāsakto naktaṃ yadi japati bhaktas tava manum |
vivāsās tvāṃ dhyāyan galita-cikuras tasya vaśa-gāḥ |
samastāḥ siddhaughā bhuvi cirataraṃ jīvati kaviḥ ||10||
śikhariṇī
যদি ভক্ত রাত্রে — পীনস্তনা ও বিস্তীর্ণজঘনা যৌবনবতীগণের রতিতে আসক্ত হইয়াও — বিবস্ত্র, বিগলিতকেশে, তোমাকে ধ্যান করিয়া তোমার মন্ত্র জপ করেন, তাঁহার বশগামী হয় সমস্ত সিদ্ধি-সমূহ, এবং তিনি কবি হইয়া ভূমিতে চিরকাল জীবিত থাকেন।