वशी लक्षं मन्त्रं प्रजपति हविष्याशनरतो
दिवा मातर्युष्मच्चरणयुगलध्याननिपुणः ।
परं नक्तं नग्नो निधुवनविनोदेन च मनुं
जपेल्लक्षं स स्यात् स्मरहरसमानः क्षितितले ॥२०॥
vaśī lakṣaṃ mantraṃ prajapati haviṣyāśana-rato |
divā mātar yuṣmac-caraṇa-yugala-dhyāna-nipuṇaḥ |
paraṃ naktaṃ nagno nidhuvana-vinodena ca manuṃ |
japel lakṣaṃ sa syāt smara-hara-samānaḥ kṣiti-tale ||20||
śikhariṇī
ହେ ମାତା — ଯିଏ ଇନ୍ଦ୍ରିୟ-ଜିତା ହୋଇ, ହବିଷ୍ୟାନ୍ନରେ ରତ ହୋଇ, ଦିନରେ ତୁମ୍ଭର ଚରଣ-ଯୁଗଳର ଧ୍ୟାନରେ ନିପୁଣ ହୋଇ ଲକ୍ଷେ ମନ୍ତ୍ର ଜପ କରେ; ପୁଣି ରାତ୍ରିରେ ନଗ୍ନ ହୋଇ ନିଧୁବନ-ବିନୋଦ ସହିତ ଆଉ ଲକ୍ଷେ ଜପ କରେ — ସେ ପୃଥିବୀ-ତଳରେ ସ୍ମରହର (ଶିବ)ଙ୍କ ସମାନ ହୋଇଯାଏ ।