वशी लक्षं मन्त्रं प्रजपति हविष्याशनरतो
दिवा मातर्युष्मच्चरणयुगलध्याननिपुणः ।
परं नक्तं नग्नो निधुवनविनोदेन च मनुं
जपेल्लक्षं स स्यात् स्मरहरसमानः क्षितितले ॥२०॥
vaśī lakṣaṃ mantraṃ prajapati haviṣyāśana-rato |
divā mātar yuṣmac-caraṇa-yugala-dhyāna-nipuṇaḥ |
paraṃ naktaṃ nagno nidhuvana-vinodena ca manuṃ |
japel lakṣaṃ sa syāt smara-hara-samānaḥ kṣiti-tale ||20||
śikhariṇī
হে মাতা! বশী (জিতেন্দ্রিয়), হবিষ্যান্ন-ভোজনে নিরত, দিবসে তোমার চরণযুগলের ধ্যানে নিপুণ — এমন ব্যক্তি লক্ষবার মন্ত্র জপ করেন; পরে রাত্রিতে নগ্ন হইয়া নিধুবন-বিনোদনের সহিত আরও লক্ষবার মন্ত্র জপ করেন — সেই ব্যক্তি ক্ষিতিতলে স্মরহর-সমান (শিব-তুল্য) হন।