वशी लक्षं मन्त्रं प्रजपति हविष्याशनरतो
दिवा मातर्युष्मच्चरणयुगलध्याननिपुणः ।
परं नक्तं नग्नो निधुवनविनोदेन च मनुं
जपेल्लक्षं स स्यात् स्मरहरसमानः क्षितितले ॥२०॥
vaśī lakṣaṃ mantraṃ prajapati haviṣyāśana-rato |
divā mātar yuṣmac-caraṇa-yugala-dhyāna-nipuṇaḥ |
paraṃ naktaṃ nagno nidhuvana-vinodena ca manuṃ |
japel lakṣaṃ sa syāt smara-hara-samānaḥ kṣiti-tale ||20||
śikhariṇī
ಓ ತಾಯಿ — ಆತ್ಮಸಂಯಮಿಯಾಗಿ, ಹವಿಷ್ಯಾನ್ನವನ್ನು ಸೇವಿಸುತ್ತಾ, ಹಗಲಲ್ಲಿ ನಿನ್ನ ಪಾದಯುಗಳದ ಧ್ಯಾನದಲ್ಲಿ ನಿಪುಣನಾಗಿ ಲಕ್ಷ ಬಾರಿ ಮಂತ್ರವನ್ನು ಜಪಿಸಿ, ಬಳಿಕ ರಾತ್ರಿಯಲ್ಲಿ ನಗ್ನನಾಗಿ ನಿಧುವನ-ವಿನೋದದೊಂದಿಗೆ ಮಂತ್ರವನ್ನು ಮತ್ತೆ ಲಕ್ಷ ಬಾರಿ ಜಪಿಸುವವನು — ಅವನು ಭೂಮಿಯ ಮೇಲೆ ಸ್ಮರಹರನಿಗೆ (ಶಿವನಿಗೆ) ಸಮಾನನಾಗುತ್ತಾನೆ.