वशी लक्षं मन्त्रं प्रजपति हविष्याशनरतो
दिवा मातर्युष्मच्चरणयुगलध्याननिपुणः ।
परं नक्तं नग्नो निधुवनविनोदेन च मनुं
जपेल्लक्षं स स्यात् स्मरहरसमानः क्षितितले ॥२०॥
vaśī lakṣaṃ mantraṃ prajapati haviṣyāśana-rato |
divā mātar yuṣmac-caraṇa-yugala-dhyāna-nipuṇaḥ |
paraṃ naktaṃ nagno nidhuvana-vinodena ca manuṃ |
japel lakṣaṃ sa syāt smara-hara-samānaḥ kṣiti-tale ||20||
śikhariṇī
જે વશી (સંયમી) પુરુષ હવિષ્યાન્નનું ભોજન કરતો, હે માતા, દિવસે તારા ચરણ-યુગલના ધ્યાનમાં નિપુણ રહીને એક લાખ વાર મંત્ર જપે, અને રાત્રે નગ્ન બની, નિધુવનની ક્રીડામાં લીન રહીને બીજો એક લાખ વાર મંત્ર જપે — તે પૃથ્વીતલ પર સ્મરહર (શિવ) સમાન બની જાય છે.