दुःखादिना विशेषश्चेत् तत्राप्यशिवता नच ।
दुःखेऽपि प्रविकासेन दुःखार्थे धृतिसंगमात् ॥९॥
duḥkhādinā viśeṣaścet tatrāpyaśivatā naca |
duḥkhe'pi pravikāsena duḥkhārthe dhṛtisaṃgamāt
જો (કહો કે) દુ:ખ આદિ વડે વિશેષ (ભેદ છે) — તો ત્યાં પણ અશિવતા નથી; કેમ કે દુ:ખમાં પણ, (ચૈતન્યના) પ્રવિકાસ વડે, દુ:ખના વિષયમાં જ ધૃતિ(દૃઢ ટકાવ)નો સંગમ થાય છે.