श्मशानस्थः सुस्थो गलितचिकुरो दिक्पटधरः
सहस्रं त्वर्कार्णां निजगलितवीर्येण कुसुमम् ।
जपंस्त्वत्प्रत्येकं मनुमपि तव ध्याननिरतो
महाकालि स्वैरं स भवति धरित्रीपरिवृढः ॥१५॥
śmaśāna-sthaḥ sustho galita-cikuro dik-paṭa-dharaḥ |
sahasraṃ tv arkārṇāṃ nija-galita-vīryeṇa kusumam |
japaṃs tvat-pratyekaṃ manum api tava dhyāna-nirato |
mahākāli svairaṃ sa bhavati dharitrī-parivṛḍhaḥ ||15||
śikhariṇī
হে মহাকালি! যিজনে শ্মশানত সুস্থিৰ হৈ থিয় হৈ, কেশ মুকলি কৰি, দিগ্বসন পিন্ধি, নিজৰ স্খলিত বীৰ্যৰে অভিষিক্ত এহেজাৰ আকন্দ ফুলৰে [তোমাক পূজা কৰি], তোমাৰ প্ৰতিটো মন্ত্ৰ জপ কৰি তোমাৰ ধ্যানত নিৰত হয় — সেই ব্যক্তি ইচ্ছামতে পৃথিৱীৰ পতি হৈ পৰে।