यः सर्वत्रानभिस्नेहस्तत्तत्प्राप्य शुभाशुभम् ।
नाभिनन्दति न द्वेष्टि तस्य प्रज्ञा प्रतिष्ठिता ॥
२-५९ ॥
yaḥ sarvatrānabhisnehastattatprāpya śubhāśubham |
nābhinandati na dveṣṭi tasya prajñā pratiṣṭhitā ||
2-59 ||
ఎవడు ప్రతిచోటను స్నేహరహితుడై, శుభమునుగాని అశుభమునుగాని పొంది ఆనందింపడో, ద్వేషింపడో — అతని ప్రజ్ఞ స్థిరముగా నిలిచియున్నది.