यः सर्वत्रानभिस्नेहस्तत्तत्प्राप्य शुभाशुभम् ।
नाभिनन्दति न द्वेष्टि तस्य प्रज्ञा प्रतिष्ठिता ॥
२-५९ ॥
yaḥ sarvatrānabhisnehastattatprāpya śubhāśubham |
nābhinandati na dveṣṭi tasya prajñā pratiṣṭhitā ||
2-59 ||
જે સર્વત્ર અનાસક્ત રહીને, શુભ કે અશુભ જે કંઈ પામે તેને ન અભિનંદે, ન દ્વેષ કરે — તેની પ્રજ્ઞા સ્થિર છે.