यः सर्वत्रानभिस्नेहस्तत्तत्प्राप्य शुभाशुभम् ।
नाभिनन्दति न द्वेष्टि तस्य प्रज्ञा प्रतिष्ठिता ॥
२-५९ ॥
yaḥ sarvatrānabhisnehastattatprāpya śubhāśubham |
nābhinandati na dveṣṭi tasya prajñā pratiṣṭhitā ||
2-59 ||
যিনি সর্বত্র অনাসক্ত, শুভ-অশুভ যা-ই পান তাতে অভিনন্দিত হন না, দ্বেষও করেন না — তাঁর প্রজ্ঞা প্রতিষ্ঠিত।