यः सर्वत्रानभिस्नेहस्तत्तत्प्राप्य शुभाशुभम् ।
नाभिनन्दति न द्वेष्टि तस्य प्रज्ञा प्रतिष्ठिता ॥
२-५९ ॥
yaḥ sarvatrānabhisnehastattatprāpya śubhāśubham |
nābhinandati na dveṣṭi tasya prajñā pratiṣṭhitā ||
2-59 ||
ਜੋ ਕਿਤੇ ਵੀ ਮੋਹ ਤੋਂ ਰਹਿਤ ਹੋ ਕੇ, ਸ਼ੁਭ ਜਾਂ ਅਸ਼ੁਭ ਜੋ ਵੀ ਮਿਲੇ, ਉਸ ਉੱਤੇ ਨਾ ਖੁਸ਼ ਹੁੰਦਾ ਹੈ ਨਾ ਘ੍ਰਿਣਾ ਕਰਦਾ ਹੈ — ਉਸ ਦੀ ਪ੍ਰਗਿਆ ਸਥਿਰ ਹੈ।