यं हि न व्यथयन्त्येते पुरुषं पुरुषर्षभ ! ।
समदुःखसुखं धीरं सोऽमृतत्वाय कल्पते ॥
२-१६ ॥
yaṃ hi na vyathayantyete puruṣaṃ puruṣarṣabha ! |
samaduḥkhasukhaṃ dhīraṃ so'mṛtatvāya kalpate ||
2-16 ||
હે પુરુષશ્રેષ્ઠ, સુખ-દુઃખમાં સમાન રહેનાર જે ધીર પુરુષને આ વ્યથિત કરતા નથી, તે જ અમૃતત્વ માટે યોગ્ય બને છે.