यं हि न व्यथयन्त्येते पुरुषं पुरुषर्षभ ! ।
समदुःखसुखं धीरं सोऽमृतत्वाय कल्पते ॥
२-१६ ॥
yaṃ hi na vyathayantyete puruṣaṃ puruṣarṣabha ! |
samaduḥkhasukhaṃ dhīraṃ so'mṛtatvāya kalpate ||
2-16 ||
হে পুৰুষশ্ৰেষ্ঠ, যি ধীৰ পুৰুষক এইবোৰে ব্যথিত নকৰে, যি সুখ-দুখত সমান, তেওঁ অমৃতত্বৰ যোগ্য হয়।