यं हि न व्यथयन्त्येते पुरुषं पुरुषर्षभ ! ।
समदुःखसुखं धीरं सोऽमृतत्वाय कल्पते ॥
२-१६ ॥
yaṃ hi na vyathayantyete puruṣaṃ puruṣarṣabha ! |
samaduḥkhasukhaṃ dhīraṃ so'mṛtatvāya kalpate ||
2-16 ||
ହେ ପୁରୁଷଶ୍ରେଷ୍ଠ, ସୁଖ-ଦୁଃଖରେ ସମ ଯେଉଁ ଧୀର ପୁରୁଷଙ୍କୁ ଏସବୁ ବ୍ୟଥିତ କରେ ନାହିଁ, ସେ ଅମୃତତ୍ୱ (ମୋକ୍ଷ) ପାଇଁ ଯୋଗ୍ୟ ହୁଅନ୍ତି।