मया प्रसन्नेन तवार्जुनेदं रूपं परं दर्शितमात्मयोगात् ।
तेजोमयं विश्वमनन्तमाद्यं यन्मे त्वदन्येन न दृष्टपूर्वम् ॥
११-५२ ॥
mayā prasannena tavārjunedaṃ rūpaṃ paraṃ darśitamātmayogāt |
tejomayaṃ viśvamanantamādyaṃ yanme tvadanyena na dṛṣṭapūrvam ||
11-52 ||
அர்ஜுனா, நான் மகிழ்ந்து, என் ஆத்மயோகத்தால் என்னுடைய இந்த பரம வடிவை — ஒளிமயமான, எங்கும் நிறைந்த, முடிவற்ற, ஆதிமையான, உன்னையன்றி வேறெவராலும் முன்பு காணப்படாததை — உனக்குக் காட்டினேன்.