कालोऽस्मि लोकक्षयकृत्प्रवृद्धो ल्लोकान्समाहर्तुमिह प्रवृत्तः ।
ऋतेऽपि त्वा न भविष्यन्ति सर्वे येऽवस्थिताः प्रत्यनीकेषु योधाः ॥
११-३३ ॥
kālo'smi lokakṣayakṛtpravṛddho llokānsamāhartumiha pravṛttaḥ |
ṛte'pi tvā na bhaviṣyanti sarve ye'vasthitāḥ pratyanīkeṣu yodhāḥ ||
11-33 ||
মই কাল (সময়), লোকক্ষয়কাৰী, বৰ্ধিত, ইয়াত লোকসমূহক সংহাৰ কৰিবলৈ প্ৰৱৃত্ত; তুমি অবিহনেও বিপক্ষ সৈন্যত থিয় হোৱা সকলো যোদ্ধা নাইকিয়া হ’ব।