श्वभ्रे सुदूरे झटिति स्वदेहं सम्पातयन् वासम् असाहसेन । आकुञ्च्य हस्तद्वितयं प्रपश्यन् मुद्राम् इमां व्योमचरीं भजेत
Transliteration (IAST)
śvabhre sudūre jhaṭiti svadehaṃ sampātayan vāsam asāhasena | ākuñcya hastadvitayaṃ prapaśyan mudrām imāṃ vyomacarīṃ bhajeta
ઘણા દૂરના ખાડામાં ઝટ પોતાના દેહને — પોતાનું વાસ — અસાહસ (નિર્ભયતા)થી પાડતો; બે હાથ આકુંચિત (વાળીને), પ્રપશ્યન (જોતો), આ વ્યોમ-ચરી (આકાશ-ગામિની) મુદ્રાને ભજે.