तच्च संस्मृत्य संस्मृत्य रूपमत्युद्भुतं हरेः ।
विस्मयो मे महाराज प्रहृष्ये च पुनः पुनः ॥
१८-७७ ॥
tacca saṃsmṛtya saṃsmṛtya rūpamatyudbhutaṃ hareḥ |
vismayo me mahārāja prahṛṣye ca punaḥ punaḥ ||
18-77 ||
અને હરિના એ અત્યંત અદ્ભુત રૂપને વારંવાર સ્મરી-સ્મરીને, હે મહારાજ, મને વિસ્મય થાય છે અને હું ફરી ફરી પ્રહર્ષ પામું છું.