गन्धं दद्यान्महीतत्त्वं पुष्पमाकाशमेव च ।
धूपं दद्याद्वायुतत्त्वं दीपं तेजः समर्पयेत् ।
नैवेद्यं तोयतत्त्वेन प्रदद्यात् परमात्मने ॥५२॥
gandhaṃ dadyānmahītattvaṃ puṣpamākāśameva ca |
dhūpaṃ dadyādvāyutattvaṃ dīpaṃ tejaḥ samarpayet |
naivedyaṃ toyatattvena pradadyāt paramātmane ||52||
ਸੁਗੰਧ ਵਜੋਂ ਉਹ ਪ੍ਰਿਥਵੀ-ਤੱਤ ਅਰਪੇ, ਫੁੱਲ ਵਜੋਂ ਆਕਾਸ਼, ਧੂਪ ਵਜੋਂ ਵਾਯੂ-ਤੱਤ, ਦੀਪ ਵਜੋਂ ਅਗਨੀ-ਤੱਤ, ਅਤੇ ਨੈਵੇਦਯ ਵਜੋਂ ਜਲ-ਤੱਤ — (ਇਹ ਸਭ) ਉਹ ਪਰਮਾਤਮਾ ਨੂੰ ਅਰਪੇ।