किञ्चिज्ज्ञातं द्वैतदायि बाह्यालोकस्तमः पुनः ।
विश्वादि भैरवं रूपं ज्ञात्वानन्तप्रकाशभृत् ॥१२१॥
kiñcijjñātaṃ dvaitadāyi bāhyālokas tamaḥ punaḥ |
viśvādi bhairavaṃ rūpaṃ jñātvānantaprakāśabhṛt
anuṣṭubh
അല്പജ്ഞാനം ദ്വൈതദായി, ബാഹ്യാലോകം പിന്നെ തമസ്സ് — വിശ്വാദിയെ ഭൈരവരൂപമായി അറിഞ്ഞവൻ അനന്തപ്രകാശ-ഭൃത്താണ്.