वस्तुषु स्मर्यमाणेषु दृष्टे देशे मनस्त्यजेत् ।
स्वशरीरं निराधारं कृत्वा प्रसरति प्रभुः ॥५०॥
vastuṣu smaryamāṇeṣu dṛṣṭe deśe manas tyajet |
svaśarīraṃ nirādhāraṃ kṛtvā prasarati prabhuḥ
anuṣṭubh
ವಸ್ತುಗಳು ನೆನಪಾಗುತ್ತಿರುವಾಗ ಕಂಡ ಪ್ರದೇಶದಲ್ಲಿ ಮನಸ್ಸನ್ನು ಬಿಡಬೇಕು; ತನ್ನ ಶರೀರವನ್ನು ನಿರಾಧಾರ ಮಾಡಿದರೆ ಪ್ರಭು ವಿಸ್ತರಿಸುತ್ತಾನೆ.